3. číslo (září 2007 - únor 2008)
_________________________________________________________________________
Už zase musíme ráno vstávat, za pochodu snídat, rychle sbalit tašku, najít sešity a učebnice, stihnout autobus anebo vlak, cestou si zopakovat dávno zapomenuté, ale učiteli vyžadované poučky a definice, dorazit včas, najít skříňku, zapamatovat si rozvrh, který se prevít každý rok mění, najít učebnu, rychle doběhnout pro zapomenutou učebnici, přijít pozdě, být vyvolán, v potu tváře něco vyplodit před tabulí a pak přemýšlet, jak to vysvětlit doma.
No zkrátka, jako obvykle.
Přejeme vám, abyste si na tenhle blázinec zvykli rychleji než my. A jako útěchu vám můžeme předestřít, že každý další rok uběhne rychleji, než ten předchozí.
Zpráva o jazykovém výměnném pobytu studentů AG v Bad Münstereifelu (Německo)
V pondělí 10. září ráno odjela skupina 21 studentů AG (9 z kvinty B, 4 ze sexty A a 8 ze sexty B k týdennímu výměnnému jazykovému pobytu do Bad Münstereifelu v Severním Porýní-Vestfálsku s pedagogickým doprovodem tvořeným RNDr. Josefem Šilhou a sestrou Karin. Na pozvání z německé strany se účastnil rovněž bývalý pedag og AG RNDr. Antonín Fingerland.
Letošní výměnu tvořila již čtrnáctá skupina našich studentů; pobyt německých hostů v Praze se uskuteční od pátečního večera 23. května do pátečního rána 30. května.
Program připravený německou stranou pro naše studenty (a vůbec celý letošní výměnný pobyt) je tématický: „Po stopách života židovského obyvatelstva v Bad Münstereifelu a v Praze“. Na dané téma proběhla prohlídka města, návštěva výstavy „Wir Rheinlender“ ve skanzenu v Kommern (zároveň s prohlídkou skanzenu) a návštěva výstavy „Heimat und Exil“ v rámci prohlídky Muzea německých dějin v Bonnu. Celodenní prohlídka Kolína nad Rýnem byla završena návštěvou muzikálu „We will rock you“. (Při představení se pedagogický dozor cítil ještě starší než ve skutečnosti).
Studenti se tradičně účastnili několika vyučovacích hodin ve třídách svých partnerů a samozřejmostí bylo úvodní přivítání ředitelem gymnázia, přijetí starostou města na radnici a závěrečné požehnání před odjezdem do Prahy spirituálem školy.
Je již „nošením dříví do lesa“ konstatování, že naši studenti skvěle reprezentovali AG, jak opět vyznělo při závěrečném shromáždění i s rodinami našich hostitelů ve škole.
________________________________________________________________________
Pochopení
Možná chápu smysl všeho
jenom já.
Potřebuju člověka,
co stejný názor má.
Osamělosti jsem se zbavila,
a stejně vlastně ne.
Už je nás tu, Ester, málo,
co tě chápeme.
Není jich tu málo.
Nikdo už tu není.
A já potřebuju.
Pochopení.
Ester Fischerová, V.A
_________________________________________________________________________
V sobotu 13. října se konala na hradě Točník každoroční prezentační akce gymnázia Jana Keplera a současně se zde setkali bývalí studenti a učitelé tohoto gymnázia. V prostorách hradu probíhal od 11 do 16 hodin velmi zajímavý program – výstavy (zveřejnění studentských projektů gymnázia Jana Keplera), divadelní před- stavení, koncerty a různé pokusy. Sbor Arcibiskup- ského gymnázia se zde představil se svým úspěš- ným programem, a to za účasti Polyphonionu Igora Angelova.Nebyla to ale jediná akce, která se na tomto místě v říjnu konala. Ve dnech 8. – 12.10.2007 se natáčel na hradu Točník ruský film „Zlato Schliman“.
V týdnu od 15. do 19. října vyrazil sbor AG na soustředění do krásných prostor barokního zámku ve Štěkni (roku 1921 zde byl založen sestrou Mary Ward klášter IBMV - Institut Beatae Mariae Virginis). Pod vedením našich hlasových poradců – Igora Angelova, Petra Klímy, Václava Polívky a Radka Seidla, jsme každý den pravidelně zkoušeli, abychom se dostatečně připravili na nadcházející náročné vánoční koncerty. Tématicky se soustředění zaměřilo na několik dalších částí oratoria Messiah skladatele Georga Friedricha Händela. V odpoledních hodinách jsme si vždy při zajímavém programu od zpěvu odpočinuli, ať už to byly sportovní, logické či poznávací hry v rozlehlém anglickém parku kolem kláštera, procházka se strategickými hrami v lese či výlet na Kestřanské tvrze, kde jsme zazpívali několik písní našemu průvodci a jeho ženě. V programu nechyběla ani prohlídka křížové cesty, vystavené ve zdech kolem kláštera, kterou vytvořili studenti Arcibiskupského gymnázia. Ani večer jsme se nikdy nenudili, buď jsme pokračovali v „pěveckém tréninku“ nebo byl pro nás připraven speciální program. Jednou to byl koncert přítomných hudebníků z AG bandu (který se mi velmi líbil), jindy promítání filmu o jednom z nejslavnějších kastrátů – sopránů v historii hudby 18. století – Carlo Broschi Farinelli a jeden večer jsme strávili společným zpěvem našich oblíbených písní. Poslední den jsme se původně chtěli rozloučit se zajímavým a současně užitečným pobytem ve Štěkni posezením u ohně, ale protože „lilo jako z konve“, muselo dojít ke změně. Zpočátku jsme hráli pár her v Biblickém sále uvnitř kláštera a když se počasí konečně umoudřilo, vyrazili jsme ven do Štěkně plnit soutěžní úkoly, které pro nás připravila paní profesorka Kulhavá. I poslední večer jsme pak prožili příjemně při několika zajímavých společenských hrách.
V den odjezdu jsme nejdříve navrátili námi obývané prostory do původního stavu a pak jsme se všichni společně vyfotili se sestrami před dominantní stranou kláštera. Další foto pak máme z obce Štěkeň se sochou Alfonse Šťastného, který v rozporu se svým jménem ale příliš šťastně nevypadal. Ještě před odjezdem jsme se stačili podívat na záznam z několika koncertů sboru a AG bandu. Štěkeň se s námi nakonec rozloučila sněhovou přeháňkou, což byl působivý závěr našeho zdejšího pobytu.
Závěrem bych chtěla poděkovat paní profesorce Aleně Kulhavé a Janu Martínkovi za zajímavý program, zejména pak hlasovým poradcům a našemu sbormistrovi Igoru Angelovi. Děkujeme.
Je to historický areál, skládající se ze čtyř objektů.
První je Horní tvrz z období ranné gotiky ze 13. století, která byla od roku 1491 v držení Švamberků. Ti tvrz rozšířili o palácový trakt s kaplí a velký sál s renesanční výmalbou.
Druhá Dolní tvrz, nazývaná také Barochovská, byla původně postavena jako vodní tvrz koncem 14. století a rozšířena pak v 15. století.
Třetí je Zámek, který v roce 1651 vystavěl v raně barokním slohu hrabě Karel Paar. Ten získal Kestřany sňatkem s Františkou Polyxenou ze Švamberka.
Čtvrtými jsou Hospodářské budovy gotického původu (pravděpodobně zbytek zaniklé třetí tvrze). V 16. století proběhla přístavba sladovny.
Lucie Sezemská, VI.A
_________________________________________________________________________
Stav českého školství
aneb
Komenský – ze studny
Škola znamená učení. Učení znamená znalosti. Znalosti znamenají porozumění. A porozumění rovná se klíč. Klíč ke světu.
Často člověk slýchá, zejména od generace, která prošla komunismem, že učení je klíč do světa. Umět jazyky, znát přírodní vědy, mít vysokou školu. Je vyvíjen konstantní tlak na studenty, na děti. Do jisté míry je to ale pochopitelné. Ti, kdo na nás tlačí pro nás chtějí dobro, touží, abychom měli možnosti, které jim, ve vší úctě – jak sami říkají, byly upřeny. Ale to je přece definice lásky. Ale vzpurná povaha mladých brání si toto připustit. Prosím, odpusťte nám, ale my to tak máme prostě v genech, odmítat.
Je to nešťastné – jeden se ubírá jistým směrem. Než však stihne svou načatou práci skončit, už ho ve volebním maratónu nahradí jiný nastoupivší, zastaví vlak a poručí mu zařadit zpátečku. Změnit směr a tak se náklad pohybuje jen po velmi malém poli působnosti.
Dnes je rozšířené srovnávání. A přitom je to všechno relativní. Známka není odrazem znalostí, ale šikovnosti. Toho jak dobře vidím do strany, aniž by mě přitom zahlédl učitel, nebo naopak toho, jak obratně si svůj test dokážu zakrýt. Hraje roli na jakou školu student chodil. Tak to je a nadále bude. A miliardy, vyhozené do systému, který ve finále ztrácí svůj původní význam, jsou toho důkazem.
Když se proti tomu však 
zvedne nevole z řad žáků, je to možná chyba. Házení svačiny na ministryni nebude to nejvhodnější řešení. Neznalí demonstranti tak popírají samotný princip školství – znalosti. Když se nejdřív vztekají, protože ani neví, jak se k věci staví ten, kdo o tom zejména rozhoduje, vzápětí vyvolávají veselí, když zjistí, že to pro ně vlastně vypadá příznivě, svědčí to o skutečném úpadku. To je to, jak je na tom české školství, v úpadku. Vytrácí se úcta, touha po vědění, zdravá ctižádostivost.
Velcí učitelé minulosti by zřejmě plakali. Ale v hrobě se budeme asi obracet i my, až následující generace budou skládat zkoušky s otevřenou učebnicí na lavici, s cigaretou v puse a s mobilem stále při ruce.
A tak se vzdělávací instituce stávají novodobým mučícím nástrojem bez známek jakékoliv milosti.
Škola… učení… znalosti… porozumění… klíč. Klíč spadl na dno hluboké a temné studně a bude potřeba pořádné odvahy, úsilí a Komenského, abychom ho opět vylovili. Snad už nebude tou dobou zrezivělý… a nepoužitelný.
Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)
Český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel, kněz a také poslední biskup Jednoty bratrské."...jsme svobodné bytosti, jež v nekonečnu nekonečna samy sebe tvoří"
_________________________________________________________________________
Recenze knihy: Milionová bankovka a jiné povídky
V dnešní době se vše zrychluje, zjednodušuje a zkracuje. Výsledkem tohoto jednání se před námi objevují poměrně efektivní formy výuky cizích jazyků, jakožto i zábavy – haleluja člověku, který to vymyslel.
Již od základní školy se všichni setkáváme s nějtěžší částí učení – přinutit k pozornosti. Ať už hovoříme o matematice, češtině, fyzice, či právě o oné angličtině. Bilingviní edice populární četby nám v posledním směru již pomáhají dlouho, nicméně nenarazila jsem zatím na žádnou knihu, na kterou bych se tak těšila po každodenním shonu, jako právě na Milionovou bankovku od Marka Twaina.
Mezi jednu z mnoha výhod této knihy řadím nepříliš známé – přesto však používané vytučněné fráze, na které se nakladatelství Fragment v tomto případě zaměřuje. Kde jinde se například dozvíte, kterak říci cizím jazykem „věšel mi bulíky na nos“, anebo „po straně na mě kradmo pohlédla“. A ačkoliv si nejsem jista, nakolik právě tyto výrazy užiji, jsem na sebe náležitě pyšná, že je znám.
Bankovka za všechny peníze.
Příběh milionové bankovky je v podstatě návodem, co dělat, octnete-li se v bídě a pár starších gentlemanů si z vás udělá svůj střet sázky. Budete-li se řídit tímto návodem, čeká vás jen štěstí „ever after“, popřípadě „love that never gets you down.“. Mimo tohoto hlavního výstupu vás čekají i jiné příběhy
slavného spisovatele. Například Zážitek McWilliamsových se záškrtem ukazuje, jak se nechovat v kritické situaci, a co víc, jak by to mohlo i dopadnout – zábavnou formou samozřejmě. Povídka Žije nebo je Mrtev? zase naznačuje co znamená pomíjivá sláva…
Ať žije romantismus!
Původní název: The £ 1,000,000 Bank-Note
Žánr: populární literatura 19. století, povídky
Autor: Mark Twain
Osobní hodnocení: 89%
Rok 2. vydání: 2004
Překlad: Veronika Volhejnová
Nakladatelství: Fragment
Anežka Benešová, VI. A
Recenze filmu: Hairspray
Středoškolačka Tracey se touží stát tanečnicí v populárním pořadu The Conny Collins Show, má to však jeden drobný, vlastně širší háček: Tracey je tlustá. To ji však neodrazuje, a tak se díky svému talentu prosadí, a stává se miláčkem publika. To se ale nelíbí manažerce pořadu, Velmě (Michelle Pfeiffer), jejíž dcera má ambice stát se Miss teenage hairspray. Dívka tedy musí čelit Amandině zlobě. A aby toho nebylo málo, zalíbí se Amandinu pohlednému chlapci Linkovi (Zac Efron).
Vedle všech těchto potíží se Tracey snaží pomoci svým černošským přátelům, který vyrážejí do ulic demonstrovat proti segregaci. Jestli se jí podaří dostat se včas na soutěž, a zda-li zvítězí, už se ode mě nedozvíte - musíte do kina.
Příběh není příliš inteligentní ani dramatický, ale má vtip a šmrnc. Uvážíte-li navíc, že Traceyinu matku Ednu hraje John Travolta, musí vám být jasné, že o zábavu bude postaráno. Jste-li navíc muzikální, jistě vás chytlavé melodie šedesátých let nenechají chladné, nemluvě o vtipných dialozích, které budou vytrvale útočit na vaši bránici.
Uznávám, že scéna, kdy děvče pochoduje v čele demonstrujících zástupů černochů se svíčkami, se možná bude zdát trochu přehnaná, ale celkovou atmosféru filmu však nijak nenaruší.
Nezbývá tedy než napsat hodnocení, a to trojí, neboť vím, že existují i lidé, kteří mají BMI pod 25.
Hodnocení pro vychrtlé:( 20%
Hodnocení pro normální:l 60%
Hodnocení pro obtloustlé:) 100%
Původní název: Hairspray
Žánr: Komedie / Muzikál
Režie: Adam Shankman
Hrají: John Travolta, Amanda Bynes, Christopher Walken, Queen Latifah, Michelle Pfeiffer, Brittany Snow, James Marsden, Allison Janney, Zac Efron
Hodnocení na CSFD: 76%
Hodnocení na IMDB: 8.0/10
Země a rok původu: USA, 2007
Annamária d’Almeida, VI.A
POZNÁMKA: Dle autorčina přání nutno uvésti, že ona sama má BMI nad 25.
___________________________________________________
Recenze filmu: Transformers
Transformers. To byla moje volba, když jsem o prázdninách procházela program multikin a rozhodovala se, na který letní popcornový hit bych si zašla. Říkala jsem si, že by možná stál za zhlédnutí v zahraničí tolik opěvovaný nový trhák Michaela Baye (např. snímky Armageddon a Mizerové), který zaručoval nadupanou akční zábavu - tak akorát se hodící na volné odpoledne. Přestože mne snímek úůvodně zas tolik nelákal, pro pohled na sympaťáka jménem Shia LaBeouf, jehož nově zakoupený starý Chevrolet Camaro se dokáže přeměnit do podoby mimozemské bytosti, jsem si zkrátka dala říct.
Nebylo náhodou že na ono zázračné vozítko mladý hrdina narazil. Jeho Bumblebee se snaží na Zemi najít starodávnou prajiskru, která kdysi zažehla první motorové kolečko na jeho domácí planetě. Samozřejmě nepřichází sám, ale celá skupina Autobotů, kteří se dokáží proměňovat v různé dopravní prostředky. Všem velí moudrý Optimus Prime jehož zlým sokem, toužícím též po jiskře, ovšem z jiných důvodů. Děsivý Megatron má za zády partičku velmi ostrých hochů, o kterých se tedy rozhodně nedá říct, že by měly lidstvo nějak v lásce. A já k nim můžu už jen dodat, že jejich transformace vás doslova učarují. Za pozornost stojí i krásný vývoj vztahu hlavního hrdiny s jeho „autíčkem“, který vás nejednou rozesměje. Stejně tak jako románek, o nějž se ve filmu postará pohledná hnědovláska s tváří Megan Fox.
Ať už budete sledovat letící stíhačku, z níž se v téměř nepostřehnutelném okamžiku stane obří robot ničící vše kolem nebo Bumblebeeho, který se nespokojí s vizáží starého veterána a promění se ve "vytuněnou káru", určitě vás Transformers nenechají v klidu. Budete sedět jak přikovaní s upřenými zraky na plátno a jenom valit ty svoje lidské oči.
Nutno podotknout, že tento film má v sobě i něco víc než skvělé triky a akční scény. Má v sobě šťávu, ale i originální komiksový příběh, jenž si určitě zaslouží vaše ocenění. Transformers mě velmi příjemně překvapily a dokázaly mi, že jsou něčím víc než jen laciným letním akčňákem. Snad i ve vás probudí touhu je shlédnout (pokud jste tak již neučinily) a zažehnou ve vás jiskru.
Původní název: Transformers
Žánr: Akční sci-fi
Režie: Michael Bay
Hrají: Shia LaBeouf, Megan Fox, John Turturro, Josh Duhamel
Země a rok výroby: USA 2007
Osobní hodnocení: 90%
Původní název: Transformers
„Takhle nadupaná popcornová jízda už tu dlouho nebyla. Klobouk dolů před Michaelem Bayem, že dokázal natočit film, ve kterém obří robot pronese „Naval krychli chlapče!“, a nezní to vůbec trapně.“ napsal o filmu Transformers Jan Rudolfovský, redaktor časopisu Premiere.
Linda Falberová, VI.A
_________________________________________________________________________
Krkavec toten
Dostala jsem k narozeninám květinu s názvem Krkavec-toten.
Někdo mi ji položil ke dveřím s lístkem
Přeju ti ve tvém krátkém životě hodně krve
Ester Fischerová, V.A
_________________________________________________________________________
Recenze knihy: Takaši Atóda – Blázen do Napoleona
Bez zbytečného přibarvování, autor (absolvent japonské univerzity Waseda – obor francouzská literatura) čtenáři živě promítá obraz přímo před očima, jako by už jednou sám byl účastníkem podobné situace. Toto zdařilé navození atmosféry pak obratně dotáhne k překvapivé pointě.
Občas si zahrává s černým humorem, jindy s prvky tragédie a nevtíravě upozorňuje na nekončící paletu lidských povah, ale nikdy neurazí.
Kdo má dost evropských konvencí, ať sáhne po japonském mistrovi , který nutí k zamyšlení, ne nad sebou, ne nad druhými, ale nad tím vším ostatním.
***
Poslední doručovatel:
„Víte, že ve středověku existovali v Evropě doručovatelé růží?“ zeptal se mě jako nějaký univerzitní profesor.
„Nevím.“ Copak účetní může něco takového vědět? „Vy to víte?“…
„Když někdo umíral, představovala ta růže znamení z onoho světa, že má umřít.“…
… „Teď je to znamení podání ruky. Takový doručovatel tomu člověku, co má zemřít, jemně stiskne ruku.“…
…„A co když mu ruku nestiskne?“
„Tak ten člověk nezemře, ale místo něj musí umřít doručovatel.“…
… „Asi to tušíte, ale jeden takový doručovatel z vašeho okolí nedávno zemřel. Abych byl upřímný, měl stisknout ruku svému synovi, ale neudělal to a musel sám zemřít…Myslel jsem si, jestli byste tu práci nechtěl vzít.“…
…„Už vystupujete? To nám to uteklo, a já jsem celou cestu povídal, promiňte. Tak se rozloučíme. Podáme si ruku?
Nebojte se, přece se mě nebudete bát. Nebo jste to bral vážně?“…
***
… Druhý pasažér vystoupil z taxíku, ten se zase rozjel a muž se zadíval na jeho koncová
světla. To byl ale upovídaný chlap!…Takovým pohádkám přece nebudu věřit, zabručel si muž pro sebe, ale v tom zaslechl z nedaleké křižovatky náraz auta. Bývá tam hodně nehod, s tím člověk nic nenadělá.
Žánr: žánr
Autor: Takaši Atóda (*1935)
Původní název: Napoleon Kyó
Osobní hodnocení: xx%
Rok prvního vydání: 2004
Překlad: Ivan Krouský
Nakladatelství: Albatros Plus
Anna-Marie Reichlová, VI.A
_________________________________________________________________________
Pouť do Santiaga de Compostela
Ve dnech od 24. srpna do 12. září jsme absolvovali to, nač jsme se různými způsoby připravovali celý předchozí půlrok – naši svatojakubskou pouť. Cestu, která pro nás neměla znamenat jen jedenáctidenní 270 km dlouhý pochod krajem s mnoha turistickými zajímavostmi, nýbrž měla být příležitostí k duchovnímu sebeuvědomění, přemítání o sobě samotném i o světě kolem nás. To vše nikoliv „soukromě“, ale ve skupině podobně naladěných lidí, stmelených nejen obtížemi a nástrahami cesty. Naše původní skupina se rozrostla o několik dalších účastníků, včetně P. Pavla Rouska, který byl naším duchovním správcem po celou dobu trvání pouti. Ve Španělsku se k nám ještě připojila německá misionářka Susan.
Náš denní program nezahrnoval pouze pochod, vaření a zasloužený odpočinek, ale též duchovní aktivity – každý den byla sloužena mše, buď v některém z kostelů při cestě, nebo třeba pod širým nebem na louce, kde se páslo stádo ovcí. Obden se pak konaly semináře, které pokračovaly diskusemi ve skupinkách, kde jsme probírali otázky týkající se spirituality i praktického života. Pravidelnou součástí dne byla rovněž společná modlitba. Při tom všem zůstalo ještě dost času na hudbu, zpěv a jiné veselé radovánky.
Pěší část cesty začala ve městě Astorga, kam jsme autobusem dorazili v neděli 26.v pozdních večerních hodinách. Čekalo nás jedenáct etap dlouhých 17-34 km, první a čtvrtá přitom vedly horským terénem a byly relativně náročné. Pátý den – v Sarii jsme se bohužel museli rozloučit s misionářkou organizace Idente Anitou, kterou neodkladné záležitosti přinutily navrátit se zpět do Prahy. Tamtéž se k nám připojila Tereza, také misionářka Idente. Do Santiaga jsme dorazili ve čtvrtek 7. září. Následujícího dne jsme se zúčastnili poutnické mše v katedrále sv. Jakuba, která pro nás všechny byla jedním z nejsilnějších zážitků. Dvěma poutnickými písněmi jsme obstarali hudební doprovod mše, trojice našich ministrantů s otcem Pavlem rozhojnila řady celebrantů z celého světa. Další den jsme své putování zakončili na mysu Finisterre, kde jsme v ohni, rozdělaném po západu slunce, podle zvyku spálili vše staré, co by nás mohlo tížit na naší další životní pouti.
Do Prahy jsme se dostali v pořádku a myslím, že na tuto naši pouť budeme všichni dlouho, společně vzpomínat, neboť nám dala množství jedinečných zážitků, které se nedají sdělit, ale pouze sdílet.
________________________________________________________________
Introduction
In our last English Corner we had an arcticle from the bbc.co.uk. In the same way we got another one from the same web page. Let’s continue with the 'global problem' theme and see how about the water resources…
Anežka Benešová, VI.A
Water shortage 'a global problem'
A combination of climate change and poor resource management is leading to water shortages in even the most developed countries, it says.
It urges water conservation on a global scale and asks rich states to set an example by repairing ageing water infrastructure and tackling pollution.
"The report says water loss is a problem facing the whole world. "
The report was released in Geneva just ahead of World Water Week.
The WWF says economic wealth does not automatically mean plenty of water.
Its report reveals that some of the world's wealthiest cities - such as Houston or Sydney - are using more water than can be replenished.
In London leaks from ageing water mains are wasting 300 Olympic swimming pools' worth of water every single day, the WWF says.
Meanwhile southern Europe is becoming drier as a result of climate change and further north Alpine glaciers – a significant source of water – are shrinking. )
Knock-on effect
What is more, the report argues, wealthy countries continue to use up the water of the developing world.
The WWF is also calling on wealthy countries to encourage more international co-operation over water because this is the one element no-one can do without.
And while money may be no protection against climate change, it can at least be invested in preserving the existing fresh water supplies.
Imogen Foulkes
Zdroj: http://news.bbc.co.uk
Vocabulary
shortage nedostatek, úbytek
face čelit
increasingly stále více
report zpráva, oficiální oznámení
conservation ochrana přírody, úspora
warn varovat
resource rezervní zdroj, zdroj
lead čelit
urge nutit, pobízet
scale měřítko, rozsah
ageing zrání, stárnoucí
tackling pouští se, lanoví, kladkostroj
pollution znečištění
release vydat
wealth bohatství
reveal odhalit, prozradit
significant významný
shrink zmenšit se
knock-on lavinovitý
use up vypotřebovat
demand nárok, poptávka
encourage podnítit, osmělit
scarce vzácný
Corrector: Ivana Hajičová
_________________________________________________________________________
Na 3. vydání spolupracovali:
Hlavní redaktorka: Anežka Benešová
Autoři příspěvků: Annamária d’Almeida, Dominik Andreska, Anežka Benešová, Linda Falberová, Ester Fischerová, Anna-Marie Reichlová, Lucie Sezemská
Jazyková editace textu a korektura: Veronika Valíková (ČJ), Ivana Hajičová (AJ)
________________________________________________________________
Zdroje grafických ilustrací:
commons.wikipedia.org, cinematical.com, genzscinemax.blogspot.com, cistenistudni.cz, zslado.cz, uark.edu, shuzak.com, aldisaero.cz,
* NAHORU *
Santiago de Compostela
(A. B., 8. 2. 2008 21:22)